Sibeliův památník
| Sibeliův památník | |
|---|---|
 Sibeliův památník při otevření | |
| Základní údaje | |
| Autor | Eila Hiltunenová |
| Rok vzniku | 1967 |
| Umělecký směr | abstraktní umění |
| Pojmenováno po | Jean Sibelius |
| Popis | |
| Rozměry | 8,5 x 10,5 x 6,5 metru |
| Materiál | ocel |
| Umístění | |
| Umístění | Sibeliův park, Helsinki |
| Stát |  Finsko |
| Zeměpisné souřadnice | 60°10′55,29″ s. š., 24°54′48,29″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sibeliův památník (finsky Sibelius-monumentti, švédsky Sibeliusmonumentet) od finské sochařky Eily Hiltunenové je věnován finskému skladateli Jeanu Sibeliovi (1865–1957). Památník je umístěn v Sibeliově parku (finsky Sibeliuspuisto; švédsky Sibeliusparken) ve čtvrti Töölö v Helsinkách, v hlavním města Finska.
Popis památníku[editovat | editovat zdroj]
Památník od finské umělkyně Eily Hiltunenové nazvaná Passio Musicae byl odhalena 7. září 1967, tedy krátce před 10. výročím úmrtí skladatele.[1] Hiltunenová se svým návrhem vyhrála soutěž, kterou vyhlásila a organizovala Sibeliova společnost krátce po smrti skladatele v roce 1957. Soutěž nakonec probíhala dvoukolově. Vítězný návrh Eily Hiltunenové vyvolal živou debatu o výhodách a nedostatcích abstraktního umění. Design památníků připomíná stylizované varhany, přestože je známo, že skladatel složil pro varhany jen velmi malou část svého rozsáhlého díla. Hiltunenová reagovala na výtky svých kritiků tím, že do kompozice památníku přidala jako vedlejší motiv detail tváře Jeana Sibeliuse. Monumentální památník se skládá z více než 600 dutých ocelových trubek svařených dohromady do tvaru několika vln. Pomník váží 24 tun a má rozměry 8,5 x 10,5 x 6,5 metru. Cílem sochařky bylo vytvořit takový památník, který zachytí podstatu Sibeliovy hudby.[2]
Dvě verze pro OSN[editovat | editovat zdroj]
Kromě tohoto monumentálního památníku v Helsinkách Hiltunenová vytvořila ještě dvě poněkud odlišné a menší verze pro Organizaci spojených národů. První verze, nazvaná Pocta Sibeliovi je umístěna v sídle UNESCO v Paříži. Druhá verze (v zásadě zmenšenina památníku v Helsinkách) stojí v areálu ústředí OSN v New Yorku.[3][4]
Sibeliův park a památník Kalevaly[editovat | editovat zdroj]
V parku, který nyní nese Sibeliovo jméno, se nachází ještě další (starší) památníky. V roce 1939 Nadace Lea a Reginy Wainsteinových zorganizovala veřejnou sochařskou soutěž na památník, který bude zobrazovat nějakou scénu z finského národního eposu Kalevala. Vítězem soutěže se stal Aarre Aaltonen (1889–1980) a podle jeho návrhu nazvaného Ilmatar a Scaup byl vytvořen bronzový památník, který byl (vzhledem k válečným událostem) odhalen v roce 1946. V parku se nachází rovněž památník obětem druhé světové války.[5]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Slavnostní odhalení Sibeliova památníku za účasti prezidenta Urho Kekkonena -
-
Sibeliův park -
Památník obětem 2. světové války -
Výroba malé části Sibeliova památníku (tvář skladatele)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sibelius Monument (Helsinki) na anglické Wikipedii a Eila Hiltunen na anglické Wikipedii.
- ↑ Suomalaisen musiikin päivä 8.12. - kansallissäveltäjämme Sibelius oli konservatiivi ja vallankumouksellinen [online]. Dostupné online.
- ↑ Grimley, Daniel M. Jean Sibelius and His World. [s.l.]: Princeton University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 1-4008-4020-1. S. vii, 338 and 353.
- ↑ HILTUNEN, Elia (1922-2003):HOMAGE TO SIBELIUS:The UNESCO works of art collection [online]. Dostupné online.
- ↑ Sculpture Celebrating Jean Sibelius | United Nations Gifts [online]. Dostupné online.
- ↑ Sibelius Park [online]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibeliův památník na Wikimedia Commons
